Ladislav Zibura: Knížky nepůjčuju, ale rovnou věnuju

Ladislava Ziburu asi není zapotřebí dlouze představovat. Jeden z našich oblíbených českých spisovatelů má na kontě už několik bestsellerových cestopisů, které jsou v posledních letech na první pohled rozlišitelné díky výrazným ilustracím od Tomski&Polanski. 

My jsme se tentokrát s Láďou Ziburou bavili o jeho nejnovější knize, kterou je aktuální cestopis Prázdniny v Česku. Co v knížce najdete, kam se teď na podzim v Česku vypravit na výlet a nebo třeba jak vypadá Ziburova knihovna – to všechno se dozvíte v našem rozhovoru níže. Pusťte se do čtení našeho povídání a především do čtení Prázdnin v Česku! 😉

Protože předchozí pěškopisy se odehrávaly ve světě, nedá mi to se nezeptat – dohnala tě k napsání knihy o Česku pandemie, nebo jsi o českých místech na výlety chtěl psát tak jako tak?

Česko nosím jako námět v hlavě už osm let. Od chvíle, kdy jsem dopsal první knížku. ,,Jestli napíšu další knížky, bylo by krásný napsat poslední cestopis o Česku,“ říkal jsem si tehdy. Postupem let mi ale došlo, že člověk nikdy neví, jaká kniha bude jeho poslední. A tak jsem si říkal, že bych o Česku měl raději napsat spíš dřív než později. Nu, a ta situace vloni mi připomněla, že je ideální čas. Takže knížka o rodné zemi je pro mě splněný sen… navíc věřím, že splněný ve vhodnou dobu. Ještě vloni to vypadalo, že do zimy máme od covidu pokoj. Teď už pro řadu lidí pro lidi proběhly druhé „prázdniny v Česku“ v řadě. A tak věřím, že budou sbírat náměty na nová místa. 

Anotace knihy Prázdniny v Česku má titul „Vše, co jste o Česku nevěděli“. Mohl bys prosím čtenáře a čtenářky krapítek navnadit a třeba jednu takovou drobnůstku poodhalit?

Samotného mě překvapilo, na kolik méně známých, ale fascinujících příběhů lidí a míst jsem na cestě narazil. Třeba příběh prvního Čechoslováka, který obeplul svět sólo na lodi, s jejíž stavbou mimochodem začal ve sklepě v paneláku. Nebo detektivní příběh objevení druhé nejvzácnější české památky hned po korunovačních klenotech – Relikviáře svatého Maura.

Vydával jsem se také za lokálními kuriozitami – třeba nejmladším hradem v republice vybudovaným před čtrnácti lety nebo recesistickou podhlednou, díky které se člověk může dívat na svět z podhledu v metr hluboké jámě. Nu, a na místě jsem pochopitelně vždycky vystopoval také autory. Čtenáři společně se mnou stráví pět nocí na různých hradech, vydají se po stopách jednoho z nejlepších turistických značení na světě ve společnosti šéfa značkařů anebo taky na výlet do lesa s dvěma osly.

Kromě toho je čeká spousta historických zajímavostí – dozvědí se například, jak dopadli sedláci u Chlumce nebo že „být na šrot“ a „být grázl“ odkazuje ke skutečným historickým osobnostem. A záběr je skutečně široký – nejstarší příběh se týká už prvního doloženého obyvatele našeho území, neandrtálského dítěte z jeskyně Šipka. A nejmladší zase jara 2021. Ani tentokrát nechybí spousta mikropříběhů stopařů a různých lidí, které jsem na cestě potkal.

V jednom rozhovoru s tebou jsem slyšela, že když jsi nadhodil téma jedné ze svých předchozích knih, cestování po Evropě, tak se to lidem nezdálo dost exotické. S jakými slovy pak byla přijímána kniha o Česku, které je naší domovinou?

U Evropy se nakonec pozitivně projevila jedna věc – píšu o místech, kam se lidé mohou sami snadno vydat. To je třeba u Číny, Arménie nebo Náhorního Karabachu, kterým jsem věnoval předchozí knihy, trochu komplikovanější. Nu, a z tohohle pohledu je Česko vyložený trumf. Mohl jsem jít do velkých podrobností, protože jsem vycházel z jednoduchého předpokladu. Každá zajímavost o Česku lidi jednoduše zajímá. A tak jsem se mohl rozepsat třeba o zrádných toaletách českých drah odhalujících nicnetušící cestující trůnící na míse nebo o jedné báječné vesnici v Jeseníkách. Myslím si, že Prázdniny v Česku jsou zajímavé právě tím, že ukazují neobvyklá až exotická místa v naší rodné zemi.

Jaké místo v České republice bys po svém dvouměsíčním putování doporučil na parádní víkendový podzimní výlet?

Z měst třeba Jeseník, Šumperk, Sušici, Vimperk, Olomouc, Cheb nebo Tábor. Z přírody zase Krušné nebo Rychlebské hory. Naše země je plná nesmírně autentických míst, která zejména na podzim působí velmi tajuplně. 

Ještě pár otázek k tvým čtenářským zvyklostem. Co ty a čtení na cestách? Nosíš s sebou knihu v batohu, nebo fyzické knihy vyměníš za čtečku, případně si dáváš od čtení na pár týdnů pauzu?

Jak bys charakterizoval svou domácí knihovnu?

Je to úplně náhodný výběr knížek, které jsem dostal nebo si je někde koupil a ještě je nečetl. Když si totiž přečtu nějakou knížku a líbí se mi, tak ji mám ve zvyku někomu věnovat. Každopádně jsem toho za život nejvíc přečetl na střední škole a následně elektronické čtečce. Takže nijak rozsáhlou knihovnu nemám.

Máš ve své knihovně nějaký literární kousek, na který jsi obzvlášť pyšný a nikomu bys jej nepůjčil?

Nemám. Když se mi něco líbí, rád se o to podělím s ostatními. Podle mě je hodnota informace a myšlenek důležitější než cokoli jiného. Ostatně i proto si už roky můžete všechny moje e-booky stáhnout na Uložto. Zároveň ale knížky nepůjčuju, ale rovnou věnuji. Co se mi hodně líbilo, to si kupuji i ve víc kopiích, které pak rozdám. Jako autor si totiž uvědomuji ten jednoduchý vztah. Pokud chceme, aby vycházelo hodně knížek, musíme si je taky kupovat a ne jenom půjčovat. 🙂

Kterou knihu, kterou jsi přečetl v poslední době, bys doporučil našim čtenářům a čtenářkám?

Posledních pět týdnů jsem strávil putováním do Santiaga de Compostela a na cestu si vzal jedinou knihu – Revoluci jednoho stébla slámy od japonského farmáře Masanoba Fukuoky. A je to fascinující a poetické čtení. Celé kniha je o pěstování rýže, obilí a dalších plodin, přes které se autor dostává ke své životní filozofii.

*Autorkou portrétní fotografie je Adriana Fialová.