Geniální přítelkyni od Eleny Ferrante jsem četla na doporučení slovenské kolegyně Janky Šlinské, která má čuch na skvělé knihy. Nejprve jsem ji přečetla ve slovenštině, bála jsem se, že česky nevyjde – a jen o pár měsíců později Prostor vydal první díl italské tetralogie i v češtině 🙂

Jupí, Hilda je zpátky! Těšila jsem se na ni už pěkných pár měsíců, protože první komiks Hilda od Luka Pearsona mě nadchl a do hlavní hrdinky jsem se celým svým srdcem zamilovala. Zároveň jsem se trochu bála, protože co kdyby to už nebylo tak dobré jako kniha číslo jedna…

Dnešní recenze bude zase z úplně jiného soudku. Jubilejní desátá kniha Barbary Nesvadbové nese název Laskonky a je to sbírka krátkých povídek, fejetonů a úvah, která reflektuje celou řadu témat z běžného života moderní ženy a od ostatních knih Nesvadbové se na první pohled liší zejména netradičním grafickým zpracováním. Stojí to za to? 🙂

Přiznávám se, že když jsem se poprvé doslechla o Norské čítance, čekala jsem něco ve stylu Lesních lišek – ucelenou povídkovou antologii, z níž bude sršet severské magično. Jenže Norská čítanka je něco úplně jiného a krásně dokazuje, že severská literatura je vskutku nesmírně pestrá paleta nejrůznějších žánrů.

Pořád jsem nevěřícně kroutím hlavou, když si někde přečtu, že o druhé světové válce už toho přece bylo napsáno dost. Mischling od Affinity Konar je živoucím důkazem toho, že to není pravda a že pořád existují zla té doby, na které se dostatečně neukázalo pomyslným beletristickým prstem.

Kniha zvláštních nových věcí je vskutku jedním z nejzvláštnějších úkazů literatury, se kterými jsem se kdy setkala. Poslední Velký knižní čtvrtek přinesl jako obvykle celou řadu zajímavých titulů, nejvíce mě ovšem oslovila právě novinka od Michela Fabera.

Johnny Cash je naprosto zásadní pojem americké hudby minulého století a Reinhard Kleist se zase stává zásadním pojmem na poli komiksové literatury dneška. Když se tahle jména spojí dohromady, vznikne unikátní grafický román Johnny Cash: I See a Darkness.

Mám ráda knihy, které klamou tělem a skrývají toho daleko víc, než se čtenáři předloží v anotaci. Právě takovým příjemným překvapením jsou Osudy a běsy od Lauren Groff.

Nejsem obdivovatelkou žánru noir, tudíž jsem noirovou sbírku povídek z Paseky chtěla nechat povolanějším v tomhle žánru, ale nakonec jsem přece jen neodolala, protože Praha v kombinaci s předními českými autory přece musí stát za to, no ne?

Obě dvě předchozí knihy od Ruty Sepetysové – V šedých tónech i Potrhaná křídla – mě bavily, a proto když jsem se dozvěděla, že u nás vychází i její třetí kniha s názvem Sůl moře, nemohla jsem se téhle novinky od litevské spisovatelky dočkat.

Zasvěcenou recenzi na Harryho Pottera a Prokleté dítě jste si už na našem blogu mohli přečíst od Báry. Já si k tomu ale samozřejmě pár slov taky neodpustím, ačkoliv vyjádřit se k potterovskému pokračování po devatenácti letech je nečekaně těžké.

Kniha Všechny ženy ve mně vypadala jako přesně ten typ knihy, který mě bude bavit. Oddychová, typicky česká kniha se suše ironickým humorem, která bude pod povrchem skrývat mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Ukázalo se ale, že jsem se úplně spletla.

Místo beletrie bych vám dnes chtěla představit jednu historickou knižní krásku. Jmenuje se Osudová Sisi a jak už název napovídá, je to další z dlouhatánské řady knih, mapujících život nejslavnější rakouské císařovny.

Kundera je pojem a vyjádřit se nějak konzistentně o jeho knize není jednoduché. Přesto to zkusím, protože románu Život je jinde byste si určitě měli povšimnout, pokud jste to ještě neudělali.