Kita z Martinusu: Je to o neustálém žití (s) knihami

Je tu někdo, kdo si ještě nestačil všimnout našeho Čtenářského klubu? Tenhle článek vás definitivně přesvědčí, že přidat se do našeho Čtenářského klubu je dobrý nápad!

Dlouho jsem nerozuměla tomu, proč je nutné hledat si více času na čtení. Čtení mi připadalo jako nejlepší věc na světě a tudíž mělo logicky přednost přede vším. Když vyšla nová detektivka Roberta Galbraitha, prostě jsem tu přednášku ve škole „zatáhla“, jednoduše jsem na tu párty nešla nebo jsem zkrátka byla celou noc vzhůru, když bylo třeba. Žádná velká věda.

Neuvěřitelně rychle to uteklo, ale je to tak: našemu Čtenářskému klubu už je půl roku! To znamená, že pokud jste jeho členy od samého začátku, měli byste mít letos přečteno minimálně pět knih. O číslu 6 si povíme víc právě v tomhle článku.

Ten čas letí, co říkáte? Sotva jsme začali s naším Čtenářským klubem na Facebooku, máme tu už pátou knihu, kterou si v něm budeme letos číst! O kterém románu budeme diskutovat tentokrát? Přečtěte si článek, ať zjistíte, proč jsme vybrali právě tuhle knihu!

Povězme si to takhle: těch nových knížek, které potřebujete do své knihovny, je asi tak milion. Nebo spíš miliarda. My víme. A pořád vycházejí další a další. Ale nebojte, pomůžeme vám zorientovat se v edičních plánech, máme pro vás totiž 6 #musthave knih, bez kterých to během letošního jara nepůjde. Tyhle byste zmeškat neměli, byla by to totiž věčná škoda.

Letošní březnová Knižní odysea číslo dvě byla pořádná jízda pro všechny zúčastněné! Pokusili jsme se na každý den připravit něco trochu jiného, od tajenek a osmisměrek, přes logické a dokonce i matematické hádanky až po soutěže s emojis a gify! Všechny úkoly ale pořád spojovalo to, co spojuje i nás s vámi - knihy!

Ve Čtenářském klubu už za sebou máme tři knihy a vybrat čtvrtou byla pořádná výzva, protože se – doufejme – shodneme na tom, že všechny tři knihy byly skvělé, svým způsobem zajímavé a obohacující a našly si své fanoušky. Najít tedy knihu, která se jim vyrovná, v ideálním případě je navíc ještě trumfne, to nebyla zrovna hračka. Nakonec jsme se rozhodli, že se nemusíme omezovat jen na knihy, které vyšly v poslední době a s klidem v duši jsme se vrátili zpátky k té nejklasičtější z klasik: k Lolitě.

Vždycky jsem si říkala, že „čtecí krize“ je takový buzzword, zkrátka něco, co se hodně řeší v knihomolských kruzích, ale doopravdy to nikdo nezažil a jestli, tak jen ti rozmazlení čtenáři, co mají fakt hodně času na čtení, tolik, kolik já mít nikdy nebudu a mohou si dovolit ztrácet čas tím, že je knížky přestanou bavit. A vlastně, jak probůh mohou někoho přestat bavit knížky? Čtení? Vždyť je to ta nejlepší věc na světě!