Japonsko, kočky, lákavé chutě a trocha magického realismu – to je kombinace, která teď v knižním feelgood světě jede jako sushi pás v tokijské restauraci. A přesně na téhle čtveřici ingrediencí je postavena i knížka Jídla s chutí vzpomínek Juty Takahašiho. Je to ten typ čtení, které by si zasloužilo nálepku „pro milovníky titulu Než vystydne káva“ – a byla by to trefa. I tady se zastavuje čas a řeší se věci, které už nejdou vzít zpět. A i tady najdete příběhy, které jsou sice jednoduché, ale zároveň stojí za zamyšlení.

Hořkosladký a humorem prostoupený román o velkolepé svatbě v luxusním hotelu a nečekaných setkáních, která mohou člověku změnit život o 180 stupňů během jednoho týdne.

Sedmdesátá léta na německém venkově, vzpomínky na dětství prožité s kamarády v okolní přírodě, první láska, odhalená tajemství, ale i rodinné kořeny, které mohou být silnější než touha po svobodě.

Kurtizána Veronika, markýz vyžívající se v alchymii, bohatý obchodník de Berle, němý kočí Gauche a žlutý pes. To není začátek nekorektního vtipu, ale debutového románu o putování za poznáním Olgy Tokarczuk.

Některé knihy se do vás nezahryznou úplně hned. Čtete je a říkáte si, že už jste tenhle příběh možná četli dřív. Ale pak obrátíte poslední stránku – a najednou zjistíte, že ve vás zůstaly. Tak jako se to stalo mně s knihou Podivnost.

Hledáte nenáročné letní čtení, které vás přepne do módu „pláž, drink, starosti v nedohlednu“? Pak by vám mohla přijít k chuti třeba právě Láska ze záhrobí od Kirsty Greenwood. Název knížky tak možná na první dobrou nepůsobí, takže se držte spíše jejího vizuálu. Tohle je totiž pohodová modrožlutá romantika s kapkou situačního humoru.

Tato poměrně odvážná dekadentní dark romance s komediálními prvky rozproudila vlny na světové literární scéně a stala se tak velkým hitem. Ani Vaší pozornosti by rozhodně neměla uniknout, kniha se totiž počátkem června letošního roku dočkala i velmi zdařilého českého překladu. Pokud je sarkasmus Vaším druhým rodným jazykem a neštítíte se ani lehce zvráceného humoru, určitě po knize sáhněte! Zdánlivě nevinně vypadající obálka Vás již svými prvními stránkami vtáhne do svého temného a prohnilého světa, a vy ji nebudete chtít odložit. Ne nadarmo se tento příběh stal takovým hitem!

Claire Kilroy napsala knihu, která přichází ve správný čas. V době, kdy o mateřství vychází čím dál víc literatury – a taky v době, kdy se víc než kdy dřív mluví o tom, co všechno se skrývá za slovy jako „oběť“, „neviditelná práce“ nebo „mateřská láska“. Pozor! Pohov! ale není žádný manifest. Je to tichý, plíživější záznam rozpadu. A pomalinkého sbírání trosek.

Norská autorka Linn Strømsborg není v literárním světě nováčkem. Svou první knihu vydala už v roce 2009 a Nikdy, nikdy, nikdy je jejím v pořadí čtvrtým románem. Právě ten jí nicméně vynesl mezinárodní pozornost, byl nominován na Cenu norských knihkupců, přeložen do několika jazyků a… teď vychází i u nás. Jaké to je jít svou vlastní cestou a nechtít mít děti?

Pokud jste četli debut Sáry Zeithammerové Stehy, připravte se na lehký literární obrat. V jejím druhém románu nenajdete žádné milenecké trojúhelníky, psychologické hry ani současné vztahové problémy. Svatá je něco úplně jiného. Tentokrát se autorka vydala hluboko do české historie – konkrétně na Broumovsko 19. století – a výsledkem je poutavý příběh o časech, kdy se i obyčejná zvěst mohla stát událostí roku.

Možná už i vy patříte mezi čtenářské požitkáře, kteří propadli kouzlu série Než vystydne káva. Pokud je tomu tak, mám pro vás skvělou zprávu: vyšel další díl! Tentokrát s fialovým podšálkem na obálce a poetickým názvem Než zapomeneme na laskavost. A rovnou podotýkám, že je to tentýž Tošikazu Kawaguči, na jakého jsme si zvykli – jemný, tichý a laskavý.

Neuvěřitelná krása modré planety při pohledu z vesmíru, bělost ledovců, nekonečné oceány, oranžové pouště, zeleň deštných pralesů nebo nádherně osvětlená města v noci. Ale také děsivá a zároveň přitahující temnota nekonečného vesmíru. Jaký je den na kosmické lodi obíhající kolem Země?

Když básník napíše román, bývá to znát - v dobrém! Ne ve smyslu přezdobenosti, ale v tom, jak pracuje s jazykem – každé slovo nese váhu a ticho mezi větami má vždycky svůj význam. Martyr od Kaveha Akbara je právě taková kniha: hledající, roztěkaná, místy hořká, ale nikdy prázdná.

V čem to má generace Z těžší oproti těm předchozím? A chtějí jim starší generace naslouchat, nebo nad nimi jen mávnout rukou s tím, že jsou moc přecitlivělí? Zuzana Dostálová o tom, že bychom se měli snažit generaci Z pochopit a naslouchat jim.