Než se k nám kniha dostane, čeká ji dlouhá cesta, při které si ji z ruky do ruky předává spousta lidí, nejen autor. Nakladatel, redaktor, korektor, literární agent, překladatel, typograf, distributor, knihkupec, antikvář, knihovník, recenzent… Těch lidí, bez kterých by se k nám ta která kniha vůbec nemusela dostat, je neskutečně mnoho. Také si jako …

První díl trilogie o potřeštěné kanadské produkční Charlotte jsem si zamilovala. A tak když jsem dostala možnost přečíst si díl druhý, neváhala jsem ani vteřinku. Pokochala jsem se (opět) báječným kabátkem, který je tentokrát sytě modrý a začetla se do příběhů čerstvě vdané paní Lhermittové.

Jídlo nás fascinuje, milujeme ho, bereme ho jako nutné zlo nebo se mu snažíme vyhýbat. Jídlo slouží k uspokojení základních lidských potřeb. V posledních letech nejen udržuje při životě, ale také zabíjí – jeho nedostatek, ale čím dál více také jeho přebytek. Obezita se týká stále většího procenta dospělé i dětské populace napříč světem.

Praha měla svého indiána. Alespoň na chvíli, na počátku dvacátého století, kdy ho přivezl z Jižní Ameriky Alberto Vojtěch Frič, významný cestovatel a mimo jiné dodavatel exponátů do Náprstkova muzea.

Kniha Volání Kukačky vyvolávala ve čtenářích dojem, že je to prvotina spisovatele Roberta Galbraitha. Po tom, co celý svět zjistil, že jde o detektivní román od Joanne K. Rowlingové se tato kniha stala bestsellerem. Velmi zajímavý příběh, kdy Cormoran Strike hledá vraha celosvětově známé topmodelky, nás přivádí do světa showbysnysu, psychicky labilních postav a překvapivých …

Poslední dobou se zaobírám odbornými knížkami víc, než beletrií. Což je určitě chvályhodné – většinu z toho totiž využiju ve škole (nebo si to aspoň namlouvám) – ale co si budeme povídat, beletrie je beletrie. To jsem si říkala, když jsem otvírala šestisetstránkovou bichli s názvem Pirátství. Bude to možná fajn, ale nějaký pořádný komplikovaný …

Nakladatelství Academia vydalo novou edici slavné České kroniky Počin století, dalo by se říci o novém vydání Hájkovy kroniky, jejíž edici připravil Jan Linka. Předchozí vydání totiž nebyla úplná, první snahu o ucelenou podobu kroniky přerušila druhá světová válka. Druhé vydání, které se objevilo v 80. letech 20. století, představovalo jen výbor z celého textu.

Raději čtu romány než sbírky povídek. Rozečtený román (a to se vám ani nemusí moc líbit) k dočtení láká tak nějak samozřejmě. Jsme zvědaví, jak dopadne a co bude s hlavními hrdiny, a dokud se to všechno nedozvíme, nebudeme mít klid. Sbírky povídek podobnou magií neoplývají – dočtete jednu povídku, příběh se uzavře. K pokračování ve čtení …

Ačkoliv si my komiksáři rádi myslíváme, že se všichni známe a nic už nás v našem malém českém a slovenském rybníčku nemůže překvapit, čas od času se z poklidných vod vynoří jméno, které zaujme nečekanou ladností a bravurou skoku i zvětšujícími se kruhy na hladině.

Život není easy, říká Tamara Webberová prostřednictvím této knihy, která vyšla v českém překladu v brněnském nakladatelství Jota.

Původem Maročanka Katherine Pancolová krátce působila jako profesorka francouzštiny a latiny a následně se stala úspěšnou novinářkou. Psala například pro časopisy Cosmopolitan nebo Paris Match. Je autorkou životopisu Jackie Kennedyové Tvář za obrazem a také již zmiňované románové trilogie, jejíž díly mají krásné zvířecí názvy – Žluté oči krokodýlů, Pomalý valčík želviček a Veverky z Central Parku bývají v …

Hejno bez ptáků provázelo již v době před jeho uvedením dost silné renomé. Veřejnost kniha zaujala především aspekty, které provázely vznik tohoto slibného debutu. Filip Doušek se rád podělil s fanoušky na sociálních sítích o podrobnosti, které stály za vznikem románu.

Nové číslo, resp. dvojčíslo časopisu pro kulturu Labyrint Revue je věnováno jídlu. Řada zahraničních i domácích autorů řeší ve svých příspěvcích různé náhledy na současné vnímání kultury jídla a stolování, často s odkazem na doby minulé. Z obsahu jednotlivých příspěvků lze vyčíst snahu porozumět tomu, jak se z jídla a gastronomie všeobecně stal svébytný fenomén v oblasti lifestylu.

Ve chvíli, kdy začínám číst novou knihu, nikdy dopředu negooglím, o čem je nebo jak o ní hovoří kritici. Nechci si nechat vzít svoji objektivitu. A jinak tomu nebylo ani v případě Marcely Serranové a jejího románu Deset žen. U autora či autorky je to něco jiného, zajímá mě vždy jeho příběh.