Životice: Dokumentární dílo, kterému nechybí autentičnost

Po sedmi letech od vydání světové bestselleru Malý život vydala v lednu tohoto roku Hanya Yanagihara novinku s názvem To Paradise. Přečtěte si recenzi na tuhle knihu a nechte se nalákat na nové čtení populární spisovatelky!

Každý rok si na březen, měsíc knih, připravíme pro naše milované knihomoly a knihomolky nějakou zapeklitou soutěž o parádní knižní výhru. Nejinak tomu bylo i letos, kdy jsme vás seznámili se čtveřicí vyjukaných knižních hrdinů, se kterými jste se rychle spřátelili a dali dohromady Hrdinskou pětku.

Sice jsme dostali Bílou Vodu jako recenzní výtisk od nakladatelství Host už před několika týdny, dát dohromady recenzi nám ale trvalo poměrně dlouho. Za prvé proto, že kniha má výživných 688 stran a za druhé proto, že hutný příběh si vyžaduje (i zaslouží) pomalu procítit.

Javier Castillo je jméno tuzemským čtenářům a čtenářkám ještě leckdy neznámé, ve Španělsku ovšem naopak velmi populární a právem. Dokonce se mu přezdívá „španělský Stephen King“. My se s ním poprvé seznamujeme díky thrilleru Ztracena v bílém šumu, jehož adaptace se chystá na platformu Netflix.

Pořídit vašemu knihomolčeti něco ke čtení je vždycky dobrý nápad! Některé knížky jim (i vám) do života přinesou smích, některé „jen“ hezky strávený společný čas a jiné zase… něco víc. Takovým knížkám říkáme „ty s přesahem“ a na následujících řádcích vám jich pár doporučujeme.

Už je tomu víc než půl roku, co jsme pustili do světa náš vymazlený projekt, knihomolské děťátko, na kterém spoustu Martinusáků pracovalo několik let. Už jste se seznámili s naším Knihovrátkem a poslali své přečtené knihy zpátky do světa? Ještě ne? Pojďte to napravit a přečíst si něco o tom, proč byste měli Knihovrátek vyzkoušet a jak to vlastně celé funguje.

Je sláva všechno? Není to spíš prokletí? Není to způsob, jakým lze skvěle skrýt trápení? Každý může něco skrývat a pozlátko navenek ještě neznamená spokojený a jednoduchý život. Pojďte se s námi mrknout na zoubek novince od autorky Taylor Jenkins Reid.

Klasická literatura to v dnešní době nemá lehké. Čtenářsky mnohem lákavější konkurence jí vychází každý den (kdo by taky odolal lesku nové obálky?), ve školách z ní již po několik desetiletí strategicky vytvářejí noční můru studentů a místo zařazení do skutečných žánrů se jí dostalo souhrnného označení “povinná četba” - což z ní udělalo literárního veřejného nepřítele číslo jedna. Vždyť kdo by měl rád povinnosti!