Řekli jsme si, že místo jedné čtvrteční recenze vám od nynějška přineseme hned tři tipy na žhavé knižní novinky, které si podle nás nemůžete nechat ujít 😉 Povíme si o tom, o čem vlastně jsou, proč byste si je měli přečíst, co se nám tak docela nezdálo a co na nich naopak nejvíc oceňujeme. Dnes …

Tak si teď na podzim dáme ještě jeden kvalitní thriller, co vy na to? 😉 Vychází totiž Žena v okně a ta nemůže ujít pozornému zraku žádného fanouška napínavé literatury.

Terezu Salte alias Terezu in Oslo jsem znala jen zběžně, z projíždění instagramového feedu. Zkrátka jedna z milionu blogerek. Ke Šlehačkovým oblakům jsem se tedy dostala její internetovou minulostí netknutá, bez očekávání, lehce znuděná, protože co za knihu s tímhle cukrkandlovým názvem by mě mohlo nadchnout… ale mýlila jsem se.

Slibuju, že tohle je na nějakou dobu poslední recenze o psychologickém thrilleru. Ale to víte, když přikládáte polínka do ohně, hoří čím dál víc a já jsem po přečtení každého takového kousku hladová po dalším. O čem je Záblesk, skandinávský psychothriller se vším všudy?

Když jsem přečetla Pokoj, byla jsem emočně vyždímaná. Byl to jeden z nejlépe, nejcitlivěji a nejempatičtěji napsaných románů, co jsem kdy přečetla. Jakmile jsem se tedy dozvěděla, že u nás vychází další kniha irské spisovatelky Emmy Donoghue, neváhala jsem.

Letošní podzim oficiálně vyhlašuji podzimem báječných thrillerů, které přečtete na jeden nádech! Mám jich v seznamu ještě pár, ale zatím to u mě na plné čáře vyhrává Žena z kajuty č. 10, která vychází už za pár dní a jestli chcete ultimátně čtivý příběh, který zhltnete během chviličky, tady je, nemáte zač.

Takže. Nejprve bych vám ráda pověděla něco o mém vztahu s Gillian Flynn. Ano, já mám totiž s touhle bestsellerovou autorkou vážný vztah. Důvěřuji jí natolik, že když něco napíše, bez keců si to přečtu. Protože z jejích thrillerů jsem se zatím vždycky posadila na zadek s otevřenou pusou.

Jedna ze švédských stálic literární scény vydala novou knihu. Je žlutá, dojemná a legrační a nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit. Jmenuje se Co by můj syn měl vědět o světě a napsal ji Fredrik Backman.

Jana má takové malé guilty pleasure. Jmenuje se psychologické thrillery. Jakmile mi před nosem někdo zamává knihou, která o sobě v anotaci tvrdí, že je čtivý thriller, krimi nebo detektivka, nedokážu odolat. A tak tu máte recenzi na jednu čerstvou novinku od Malin Persson Giolito s názvem Tekutý písek.

Do českých knižních vod před nedávnem skoro neslyšně vplula sbírka esejů s názvem Opuštěná společnost. Mělo by se kolem ní ovšem dělat mnohem větší haló, protože dámy a pánové, tohle je možná jedna z nejlepších českých knih letošního roku.

Tak už je to tady. Už přestalo být cool mít život v pořádku, snažit se být co nejlepší a ambiciózně se neustále zlepšovat a pracovat na sobě. Přišel totiž novinář Martin Váša a napsal knihu Dělám si to sám.

Nenápadná knížka Náhle sami s půvabnou obálkou působí jako poklidný a sofistikovaně poetický příběh o dvou mladých lidech, kteří musí čelit nečekaným překážkám – zdání však klame, spíš než tohle před sebou máte psychologické drama, co vás donutí knihu neodložit, dokud nedočtete poslední stránku.

Geniální šachistka, která je takovou jednodušší českou verzí Sheldona z The Big Bang Theory, přijíždí po dlouhé době z Izraele do Čech, aby tu v jedné vesnici sehrála turnaj a vyřešila vraždu. Že nejsem jediná, komu to celé připadalo hrozně přitažené za vlasy, že ne?

Jestli máte Instagram a máte rádi knihy, je dost pravděpodobné, že už jste o kanadské básnířce Rupi Kaur slyšeli. Takové hype, jaké měla na sítích její kniha Milk and Honey, se jen tak nevidí a u poezie už vůbec ne. A jestli máte dojem, že jen proto, že knihu čtou všechny blogerky, tak za to …