Rozhodli jsme se, že si ve Čtenářském klubu našeho knihkupectví v srpnu přečteme knížku, která už jednou v České republice vyšla, konkrétně v roce 2009. V malém nákladu se kniha vyprodala a tím by mohl její příběh skončit. Nakladatelství Dybbuk se ji ale naštěstí rozhodlo vydat v letošním roce znovu v původním překladu Heleny Kadečkové.

Pohodlně se usaďte, dejte si něco dobrého na zub a přečtěte si rozhovor s Radkou Smejkalovou, která přeložila zářijovou knihu našeho Čtenářského klubu.

Pokud se vám nechce číst celý článek a radši byste se rovnou dozvěděli, proč si to tedy máte přečíst, abyste si to rovnou mohli přečíst, tady to máte: přečtěte si tu knihu, protože je chytrá, čtivá a velmi milým způsobem pomáhá čtenářům a čtenářkám nahlédnout pod pokličku kultury, která je většině lidí do jisté míry velkou neznámou.

Konec starého roku a začátek nového vždycky vede nostalgickému vzpomínání a ani my se mu neubráníme. Naše shrnutí se bude týkat jedné novinky, která přišla hned na začátku roku 2019 a která tedy v tomhle měsíci slaví své první narozeniny – našeho Čtenářského klubu.

Tradičně píšeme článek o knize, kterou jsme vybrali na daný měsíc do Čtenářského klubu, na začátku toho měsíce, ale teď jsem si dovolila udělat malou výjimku a nechat to až na konec. Rozhodli jsme se totiž, že by v článku neměli chybět ani vaše názory!

Taky je pro vás podzim tak nějak automaticky takové „knihomolské“ roční období? Tím, jak se pojí s horkými nápoji v knihohrncích, se zachumláním se do svetrů a s tím, jak se zkracuje den a prodlužuje tma, nemůžeme si pomoct, čtení na podzim je nějaké takové intenzivnější, než je tomu v dalších ročních obdobích. Jelikož si podzim chceme pořádně užít i ve Čtenářském klubu, připravili jsme pro vás hned na září pořádnou literární pecku.

Proč jsme v srpnu sáhli po starší knize? O čem je vlastně Dědina? A už jste ji s námi začali číst? 😉

Mám dojem, že většina čtenářů čte v létě především oddychovky. Hartla, Sparkse, Třeštíkovou. Nic proti, ale nikdy jsem tuhle „sezónnost“ tak úplně nechápala, čtu knížky zkrátka tak, jak přijdou, když se něco komplikovanějšího objeví na podzim, čtu to na podzim a nepřemýšlím nad tím, jestli je na knihu „vhodné období“. Sice nás to tedy při výběru červencové knihy do Čtenářského klubu táhlo k té oddychovější, pohodovější četbě, ale protože námi v poslední době zarezonovalo silněji něco jiného, řekli jsme si, že léto by nemělo být jen o těch oddychovkách 😊

Je tu někdo, kdo si ještě nestačil všimnout našeho Čtenářského klubu? Tenhle článek vás definitivně přesvědčí, že přidat se do našeho Čtenářského klubu je dobrý nápad!

Ten čas letí, co říkáte? Sotva jsme začali s naším Čtenářským klubem na Facebooku, máme tu už pátou knihu, kterou si v něm budeme letos číst! O kterém románu budeme diskutovat tentokrát? Přečtěte si článek, ať zjistíte, proč jsme vybrali právě tuhle knihu!

Ve Čtenářském klubu už za sebou máme tři knihy a vybrat čtvrtou byla pořádná výzva, protože se – doufejme – shodneme na tom, že všechny tři knihy byly skvělé, svým způsobem zajímavé a obohacující a našly si své fanoušky. Najít tedy knihu, která se jim vyrovná, v ideálním případě je navíc ještě trumfne, to nebyla zrovna hračka. Nakonec jsme se rozhodli, že se nemusíme omezovat jen na knihy, které vyšly v poslední době a s klidem v duši jsme se vrátili zpátky k té nejklasičtější z klasik: k Lolitě.

Březen, za kamna vlezem, a budem si tam číst! Minimálně čtenáři z našeho Čtenářského klubu na Facebooku to tak určitě mají a jestli s nimi souzníte, přidejte se k nám! Pojďme si představit březnovou knihu a trochu si přiblížit její příběh.

Je tu nový měsíc, což znamená novou knihu v našem Čtenářském klubu! Jsme nadšení ze zpětné vazby, kterou si v něm předáváte, z vašich názorů, z nadšení, se kterým jste se pustili do první knihy, Napětí. Na román od Naomi Aldermanové jste měli spíš smíšené názory, jsme zvědaví, co řeknete na únorový román!

V letošním roce vás ještě víc než kdy dřív budeme ponoukat k tomu, abyste toho co nejvíc přečetli. Budeme společně hledat #vicecasunacteni a nebudeme si dávat malé knihomolské cíle! Je to hlavně proto, že věříme, že svět, ve kterém žijí převážně knihomolové, je světem bez zbytečné hlouposti všeho druhu, je plný fantazie, laskavého humoru a moudrých lidí. A kdo by nechtěl v takovém světě žít!