Terezu Salte alias Terezu in Oslo jsem znala jen zběžně, z projíždění instagramového feedu. Zkrátka jedna z milionu blogerek. Ke Šlehačkovým oblakům jsem se tedy dostala její internetovou minulostí netknutá, bez očekávání, lehce znuděná, protože co za knihu s tímhle cukrkandlovým názvem by mě mohlo nadchnout… ale mýlila jsem se.

Slibuju, že tohle je na nějakou dobu poslední recenze o psychologickém thrilleru. Ale to víte, když přikládáte polínka do ohně, hoří čím dál víc a já jsem po přečtení každého takového kousku hladová po dalším. O čem je Záblesk, skandinávský psychothriller se vším všudy?

Když jsem přečetla Pokoj, byla jsem emočně vyždímaná. Byl to jeden z nejlépe, nejcitlivěji a nejempatičtěji napsaných románů, co jsem kdy přečetla. Jakmile jsem se tedy dozvěděla, že u nás vychází další kniha irské spisovatelky Emmy Donoghue, neváhala jsem.

Letošní podzim oficiálně vyhlašuji podzimem báječných thrillerů, které přečtete na jeden nádech! Mám jich v seznamu ještě pár, ale zatím to u mě na plné čáře vyhrává Žena z kajuty č. 10, která vychází už za pár dní a jestli chcete ultimátně čtivý příběh, který zhltnete během chviličky, tady je, nemáte zač.

Takže. Nejprve bych vám ráda pověděla něco o mém vztahu s Gillian Flynn. Ano, já mám totiž s touhle bestsellerovou autorkou vážný vztah. Důvěřuji jí natolik, že když něco napíše, bez keců si to přečtu. Protože z jejích thrillerů jsem se zatím vždycky posadila na zadek s otevřenou pusou.

Jedna ze švédských stálic literární scény vydala novou knihu. Je žlutá, dojemná a legrační a nikdy by mě nenapadlo, že mě bude bavit. Jmenuje se Co by můj syn měl vědět o světě a napsal ji Fredrik Backman.

Jana má takové malé guilty pleasure. Jmenuje se psychologické thrillery. Jakmile mi před nosem někdo zamává knihou, která o sobě v anotaci tvrdí, že je čtivý thriller, krimi nebo detektivka, nedokážu odolat. A tak tu máte recenzi na jednu čerstvou novinku od Malin Persson Giolito s názvem Tekutý písek.

Do českých knižních vod před nedávnem skoro neslyšně vplula sbírka esejů s názvem Opuštěná společnost. Mělo by se kolem ní ovšem dělat mnohem větší haló, protože dámy a pánové, tohle je možná jedna z nejlepších českých knih letošního roku.

Tak už je to tady. Už přestalo být cool mít život v pořádku, snažit se být co nejlepší a ambiciózně se neustále zlepšovat a pracovat na sobě. Přišel totiž novinář Martin Váša a napsal knihu Dělám si to sám.

Nenápadná knížka Náhle sami s půvabnou obálkou působí jako poklidný a sofistikovaně poetický příběh o dvou mladých lidech, kteří musí čelit nečekaným překážkám – zdání však klame, spíš než tohle před sebou máte psychologické drama, co vás donutí knihu neodložit, dokud nedočtete poslední stránku.

Geniální šachistka, která je takovou jednodušší českou verzí Sheldona z The Big Bang Theory, přijíždí po dlouhé době z Izraele do Čech, aby tu v jedné vesnici sehrála turnaj a vyřešila vraždu. Že nejsem jediná, komu to celé připadalo hrozně přitažené za vlasy, že ne?

Jestli máte Instagram a máte rádi knihy, je dost pravděpodobné, že už jste o kanadské básnířce Rupi Kaur slyšeli. Takové hype, jaké měla na sítích její kniha Milk and Honey, se jen tak nevidí a u poezie už vůbec ne. A jestli máte dojem, že jen proto, že knihu čtou všechny blogerky, tak za to …

V poslední době je pro mě čtení ve znamení velkých, rozervaných románů, které ve mně zanechají silné pohnutky, které mě škrábnou do srdce, které mě nutí po jejich dočtení tupě civět do zdi a přehrávat si celý příběh v hlavě pořád dokola. Chcete taky něco takového? Přečtěte si Malý život.

Náhodou ke mně připutovala útlá kniha s výraznou obálkou s orientálními motivy a názvem Anna zachraňuje svět. Podtitul Příběh z rýžových ostrovů dával tušit, že je to kniha s vůní dálek a ty já teď v létě ráda.